Severní Norsko a finské Laponsko

Koncem léta jsem se vydala na krátkou třídenní cestu na sever Skandinávie, konkrétně do oblasti Lyngenských Alp v Norsku a finského Laponska. Do Tromsø jsem letěla se společností Finnair s přestupem a přenocováním v Helsinkách a krátkým mezipřistáním v Rovaniemi. Cesta se uskutečnila na pozvání Lyngen Experience Lodge a Cahkal Hotelu, které nově spolupracují a nabízejí možnost kombinovaného pobytu. Právě propojení těchto dvou oblastí mi přišlo velmi zajímavé, protože během několika dní umožňuje poznat odlišnou krajinu i zažít řadu různorodých aktivit.

Tromsø je příjemné severské město, jehož popularita v posledních letech výrazně vzrostla. Především v zimních měsících sem míří velké množství turistů, zejména za polární září a krásnou arktickou přírodou. Nedaleké Lyngenské Alpy patří podle mě k nejkrásnějším oblastem severního Norska. Zasněžené horské štíty se zde zvedají téměř přímo z mořských fjordů a vytvářejí opravdu působivou scenérii. K tomu se přidává klid, minimum zástavby a nádherná příroda.

Z Tromsø jsme se do Lyngen Experience Lodge vydali rychlolodí, což bych určitě doporučila i našim klientům. Už samotná plavba s výhledy na okolní hory a fjordy je krásným zážitkem. Z přístavu jsme pak do lodge pokračovali necelých deset minut autem.

Lyngen Experience Lodge je menší, komorní ubytování s velmi příjemnou, téměř rodinnou atmosférou. Interiéry jsou zařízené v útulném skandinávském stylu a hlavním místem, kde se hosté setkávají, je prostorná prosklená společenská místnost s krbovými kamny a krásnými výhledy na fjord a okolní hory. Pokoje jsou sice menší, ale útulné a pohodlné. K dispozici je také sauna s výhledem na fjord. Celkově lodge působí velmi neformálně a člověk se zde rychle cítí jako doma.

Velmi příjemným překvapením pro mě byla také gastronomie, která je zde na opravdu vysoké úrovni. Kuchyně využívá především kvalitní lokální suroviny, čerstvé ryby a mořské plody a jednotlivé pokrmy jsou nejen výborné, ale také krásně prezentované. Restaurace získala dvě vidličky v gastronomickém průvodci Falstaff Restaurant & Bistro Guide Nordics 2026 s hodnocením 87 bodů ze 100. Milým bonusem je také přítomnost krajanů v personálu – v kuchyni působí český kuchař a na recepci se rovněž domluvíte česky.

Druhý den ráno jsme se vydali na plavbu lodí po Lyngenském fjordu. Z moře se otevírají krásné výhledy na okolní hory a celá oblast působí z této perspektivy zase trochu jinak. Během plavby jsme zastavili na malém neobydleném ostrově Årøya, kde si hosté mohou v zimě užít venkovní saunu, zatímco v létě se vydat na procházku po ostrově. My jsme zde ochutnali vodu přímo z vodopádu a během plavby také čerstvě ulovené krevety. Právě podobné drobné zážitky se mi na tomto typu cestování velmi líbí.

V přístavu ve Skibotnu už na nás čekal soukromý transfer z Cahkal Hotelu. Cesta trvá přibližně 45 minut a je zajímavé sledovat, jak rychle se krajina mění. Od mořského fjordu postupně stoupáme do otevřené náhorní krajiny, kde horské štíty střídají rozlehlé pláně arktické tundry. Během chvíle máme pocit, jako bychom se ocitli v úplně jiné části světa. Míjíme ikonickou horu Saana, jednu z nejvýraznějších dominant finského Laponska, a krátce nato přijíždíme do Cahkal Hotelu.

Cahkal je menší butikový hotel v oblasti Kilpisjärvi, který mě zaujal především svou útulnou atmosférou a krásným propojením s okolní přírodou. Za zmínku určitě stojí také sauna s nádherným výhledem přímo na horu Saana.

V bezprostřední blízkosti hotelu vzniká nové centrum laponské kultury, za jehož projektem stojí místní sámská rodina. Během našeho pobytu jsme měli navíc možnost zažít začínající rusku, jak Finové označují krátké období podzimního zbarvení přírody. Letos přišla díky nezvykle teplému létu o něco dříve a okolní tundra se začínala barvit do žlutých, oranžových a červených odstínů. Toto období trvá jen poměrně krátce a patří k nejkrásnějším částem laponského podzimu.

Hotel nabízí zajímavé aktivity v průběhu celého roku. V zimě se hosté mohou vydat na výlet k trojmezí Finska, Norska a Švédska, vyzkoušet jízdu na sněžném skútru nebo navštívit sobí farmu. V létě jsou oblíbené především komentované procházky okolní přírodou, během kterých se hosté dozvědí více o místní krajině a životě v této odlehlé části Laponska.

Následující den nás už čekal přibližně dvouhodinový transfer zpět do Tromsø. Přestože byla cesta poměrně krátká, zážitků jsme si odvezli opravdu hodně. Osobně mě kombinace severního Norska a finského Laponska nadchla především svou rozmanitostí – od nádherné krajiny Lyngenských Alp a plavby po fjordu až po úplně odlišnou atmosféru finské tundry. Podobnou cestu bych určitě doporučila i našim klientům, právě pro její pestrost a možnost poznat během několika dní dvě velmi odlišné oblasti.

   Charlebois Kateřina