Špicberky

Chci se s vámi podělit o své dojmy z neuvěřitelné cesty na Špicberky, kam jsem vyrazila letos v květnu. Tahle severská oblast mě vždycky lákala svou tajemností, drsnou přírodou a polární krajinou, a realita předčila všechna má očekávání. Cesta byla opět organizována společností Quark Expeditions a pro mě to byl trochu návrat domů na loď Ultramarine, která posouvá zážitky z polárních oblastí na úplně novou úroveň. Tato expediční loď je navržena přímo pro polární podmínky – je moderní, bezpečná, pohodlná a zároveň šetrná k životnímu prostředí. Má ledovou třídu a díky svému vybavení umožňuje dostat se do míst, kam se běžné lodě vůbec nedostanou.

Na palubě Ultramarine jsme měli vše, co člověk v Arktidě potřebuje – od pohodlných kajut s výhledem na krajinu, přes stylovou restauraci s vynikající kuchyní až po vyhřívaný vnější deck, kde se daly v klidu pozorovat ledovce, hory i pohybující se ledové kry. Atmosféra na lodi byla úžasná – kombinace dobrodružství, poznávání i pohodlí. Expedice byla skvěle zorganizovaná, posádka profesionální a výklad odborných průvodců i přednášky o arktické přírodě byly opravdu inspirující. K Ultramarine patří i flotila menších Zodiaců, díky kterým jsme se mohli vydávat na menší výlety přímo mezi ledové kry, k pobřeží, nebo do míst, která jsou pro velkou loď nepřístupná. Právě díky těmto výletům jsme měli možnost zažít opravdovou blízkost divoké přírody.

První dojmy a přílet

Z Prahy jsem letěla společností Norwegian do Stokholmu a dále dalším spojem do Helsinek. Pokud si koupíte letenku včas, můžete letět rovnou z Prahy do Helsinek. :) Zde jsem se ubytovala v hotelu Hilton Airport Helsinki, kde se postupně sejde celá skupina. Ráno jsme se nasnídali a postupně jsme se ve skupinách přesunuli na letistě (5min chůze) k odbavení na náš charterový let na sever na Špicberky. Odlétá z Finska, ale Špicberky patří pod Norsko. Přiletěla jsem do Longyearbyenu, nejsevernějšího města světa, kde mě přivítalo nečekaně příjemné počasí – kolem nuly, slunce nad obzorem prakticky celý den (polární den je v plném proudu). První věc, která mě překvapila, byla zvláštní kombinace civilizace a syrové, divoké přírody. Městečko je malé, ale moderní, a všude okolo něj se rozprostírá nekonečná tundra, zasněžené vrcholky a ledovce. Měli jsme asi 3h čas do nalodění, tak jsem si prošla město, které je velké asi jako Staroměstké náměstí v Praze. :) Ale můžete si nakoupit v nejsevernějším nákupním centru světa nebo si dát výbornou kávu a nakoupit pár suvenýrů. Kolem 16h již nastal čas na nástup na loď. Protože je zde jen jedno nástupní molo, které bylo obsazené jinou lodí, tak nástup proběhl vodní cestou. :) Tzn. že všichni cestující se po 10 nalodí na zodiacy a pomalu Vás dovezou na loď. Tak si každý hned vyzkoušel nástup a výstup ze člunu.

Program a zážitky

Protože plavba byla na stejné lodi Ultramarine, kterou jsem znala již z mé cesty z Antarktidy z ledna, bylo pro mě vše jednodušší na orientaci. Na lodi je na každý den vypsaný program, co bude v plánu, kde se zakotví a co bychom mohli daný den vidět. Tato plavba s názvem xxxx je nejkratší plavbou z nabídky Quark Expeditions. Pluje se podél západního pobřeží Špicberk a my jsme dosáhli cíle cesty a to bylo 80°32´, pro představu jsme se ncházeli asi 530 km od severního pólu. Během plavy jsme měli možost vidět polární lišky, stáda sobů, mrože a dokonce i mnoho ledních medvědů, což mi připomnělo, jak nezkrotná tahle země je. 

Jedním z největších zážitků byl výlet lodí k ledovci Nordenskiöldbreen, kde jsme mohli pozorovat odlamování ledových ker přímo z paluby. Samozřejmostí byla i zastávka v opuštěném sídle Barentsburg.

Pro mě byla naprosto nezapomenutelná jízda na mořském kajaku mezi ledem a krami.

Jízda na kajaku byla opravdový vrchol celé cesty. Pomalu jsme se pohybovali mezi krami, některé jen o kousek větší než kajak, jiné připomínaly malé plovoucí ostrůvky. Všude ticho, jen občasné zapraskání ledu a zvuk pádel ve vodě. Voda byla neskutečně čistá a ledové kry se nádherně třpytily ve slunci, které nemizelo za obzor. Byl to zvláštní pocit – kombinace klidu, respektu k přírodě a malého dobrodružství, protože nikdy nevíte, jestli za nejbližší krou se neobjeví tuleni nebo dokonce lední medvěd.

Polární den a atmosféra

Květen je na Špicberkách zvláštní období – slunce nezapadá, a tak je člověk pořád trochu dezorientovaný v čase. Dny i noci splývají v jednu dlouhou bílou záři. Přestože tamní příroda působí nehostinně, má zvláštní kouzlo a člověka nutí se nad spoustou věcí zamyslet. I když jsou v kajutách tzv. těžké závěsy, tak každou malou skulinkou proniká světlo. Určitě si s sebou nazapomeňte masku na spaní, jinak budete mít stále pocit, že je poledne a nechce se Vám spát. :)

Shrnutí

Špicberky jsou místo, které se vryje pod kůži. Je to kombinace dobrodružství, syrové krásy a zároveň pokory před přírodou. Pokud máte možnost sem někdy vyrazit, určitě doporučuji. Ideální období je od května do září, kdy je  zde léto, není taková zima, ale stále tu zažijete pravou arktickou atmosféru. 

   Zbořilová Pavlína